Španěl z Liberce míří za snem se značkou NHL

Hokejové kluby v Česku většinou posty na sociální sítě nevkládají ve španělštině. Extraligoví Bílí Tygři však tvoří výjimku.

Když Liberec oznámil, že jejich devatenáctiletý talent podepsal smlouvu až do dubna 2028, na jejich účtu na síti X se objevilo: Él se queda.

Zůstává.

Důvod byl zřejmý: hokejistovo jméno je Jaromír Pérez a jeho rodištěm je Barcelona.

"Spousta lidí mě zná díky mému příjmení," vypráví Pérez pro NHL.com. "Já se ale snažím, aby si mě zapamatovali pro mé výkony na ledě."

Což se mu rovněž daří. Perez byl kandidátem účasti na poslední mistrovství světa do 20 let, jenže kvůli zranění zad vynechal téměř polovinu sezony. Od návratu na led se však pevně zabydlel v libereckém kádru. Během lednové sedmizápasové vítězné série nasbíral šest bodů a ve 31 utkáních této sezony jich má 17 (5+12); svými výkony se dostal do povědomí před letošním draftem NHL.

"Díky své každodenní pracovitosti udělal za skoro dva ročníky ohromný pokrok na ledě i mimo něj. Je hráčem z naší akademie a o to je pro nás jeho setrvání v klubu důležitější a cennější," uvedl před týdnem v prohlášení k podpisu nového kontraktu do roku 2028 sportovní manažer Liberce Michal Birner.

"Věříme, že se z něj stane jeden z klíčových stavebních kamenů směrem do budoucna. Podepsání smlouvy s Járou na příští tři roky je další krok v budování týmu pro nadcházející sezony."

Jaromírovi rodiče Raúl a Markéta se potkali ve Španělsku poté, co se tam Markéta přestěhovala, aby se naučila jazyk. 27. července 2005 se jim narodila dvojčata a rodiče se dohodli, že každý dá jméno jednomu z nich.

Raúl zvolil Diega. Markéta Jaromíra.

Každý tehdy znal fenomén Jaromíra Jágra. Maminka chlapců však prý byla spíš jen běžnou fanynkou, které se jméno Jaromír líbilo, než aby tím vsadila na sportovní budoucnost svého syna.

"A táta ani pořádně nevěděl, co je to lední hokej, což bylo docela vtipné. Ani neuměl moje jméno vyslovit," usmívá se Pérez.

Když mu bylo sedm let, jeho otec, jenž pracoval jako manažer v automobilovém průmyslu, se s Markétou rozhodl přestěhovat do Prahy. Dnes je hlavou velké hokejové rodiny.

Nejstarší syn Simon začal hrát už ve Španělsku a teď studuje v Praze. Diego studuje na ČVUT a je obráncem juniorů Hvězdy Praha. A desetiletý Elias se chce stejně jako Jaromír stát profesionálním hokejistou.

Tohle všechno přitom začalo na malém kluzišti v Barceloně.

"Poprvé jsem bruslil asi ve čtyřech letech, protože můj starší brácha už hokej hrál," vzpomíná Jaromír. "Měli jsme klub v Barceloně. S bráchou (Diegem) jsem chodili společně na tréninky. Pak jsme začali hrát a už to nikdy neskončilo."

Stejně jako všichni kluci v Barceloně byl unesen uměním fotbalového génia Lionela Messiho na Nou Campu. Ale taky chtěl být jako Jágr a později jako nový národní hrdina, David Pastrňák z Boston Bruins.

Teď hraje Pérez s Jágrem ve stejné soutěži a potkává se s ním v zápasech Liberce proti Kladnu. Nezapomene, jak si s ním poprvé potřásl rukou po zápase.

Díky svým multinárodním kořenům hovoří několika jazyky: česky, španělsky, anglicky a domluví se i katalánsky. Když se sejdou doma v Praze, mluví Raúl na své syny španělsky; Jaromír odpovídá stejně, anebo česky. Sám rád jezdí do španělska minimálně jednou ročně, aby se vídal s prarodiči. Fandí španělskému národnímu týmu ve fotbale.

Teď je ale jeho domovem Liberec. Bydlí nedaleko od stadionu, užívá si kouzlo krajského města s historickým centrem a okolními horami, po kterých se rád toulá ve volných dnech.

A když se ráno sejde v hale před tréninkem se spoluhráči, skoro pokaždé si pouští sestřihy zápasů NHL z předchozí noci. S nadšením sleduje Pastrňáka či Martina Nečase, ale také třeba Jacka Hughese, Austona Matthewse a hrdinu 4 Nations Face-Off, kanadské eso Connora McDavida.

A sám přitom sní o tom, že jednou s nimi bude hrát v NHL. A také reprezentovat Česko na mezinárodních turnajích podobně jako v mládežnických kategoriích.

A jednou možná svými zkušenostmi pomůže i k rozvoji španělského hokeje.

"Přemýšlím o tom, že až budu starý, tak se do Španělska přestěhuju," připouští.

K tomu však má ještě hodně daleko.

Pro Jaromíra Péreze, člověka čtyř řečí a dvou zemí, všechno teprve začíná.