Tohle byla jízda. Turnaj snů navnadil na olympiádu

Někteří o tomhle projektu možná původně pochybovali. Divili se mu. Mezinárodní turnaj 4 Nations Face Off se však nakonec proměnil ve fenomenální úspěch. V očích fanoušků. V očích novinářů. I v očích samotných hráčů.

Zkrátka v očích všech, kteří byli u vytržení z toho, jak rychlý a nádherný může hokej být, když se proti sobě postaví ti skutečně nejlepší z nejlepších.

"Páni, hrálo se to fakt v neuvěřitelném tempu," nechápal třeba obránce MacKenzie Weegar z Calgary Flames, který si protentokrát užil roli diváka.

Žasnul ostatně i jeho klubový kouč Ryan Huska: "Zamiloval jsem si to! Pro NHL byl tenhle turnaj jak trefený homerun."

Ostře sledovaný podnik nakonec vyhrál výběr Kanady, který v klíčovém duelu v noci na pátek přemohl USA 3:2 v prodloužení. Klíčový gól dal v nastaveném čase symbolicky superhvězdný Connor McDavid, nejplatnějším hokejistou turnaje byl vyhlášen jeho taktéž opěvovaný spoluhráč Nathan MacKinnon.

Pro Kanadu to je prodloužení nevídané série z akcí, na nich mohli startovat hráči NHL. Jde totiž už o její čtvrtý triumf v řadě - po olympiádách 2010 ve Vancouveru a 2014 v Soči, po Světovém poháru 2016.

Ale vítězem protentokrát nebyli jen hráči s javorovým listem na hrudi. To bylo poznat i podle komentářů hokejistů, kteří se turnaje vůbec nezúčastnili.

"Pro rozvoj hokeje bylo těch pár dnů naprosto parádních. Rozhodně jsme viděli hodně zajímavého," sypal ze sebe útočník Patrick Kane z Detroit Red Wings, který 4 Nations Face Off sledoval na dovolené v Mexiku.

Vždycky se dá něco namítnout. Někomu na turnaji chyběli Rusové, čeští a slovenští příznivci se zase cítili dotčeni, že do zámoří nebyly pozvány ani jejich národní týmy.

Pokud bychom ale chtěli být spravedliví, musíme uznat: tohle byl hokej jak z jiné planety. K dokonalosti mu chybělo fakt už jen málo.

"Podívejte se na tu intenzitu a na emoce. Jak moc klukům záleželo na tom, aby vyhráli, aby svou zemi dobře reprezentovali. S tím se Utkání hvězd opravdu nedá srovnávat," mínil americký útočník Vincent Trocheck z New York Rangers. "Tohle bylo něco jako play off. Jako kdybyste neustále hráli sedmý zápas série."

I šéfové NHL poukazovali na to, že letošní klání lze chápat jako předkrm k tomu, co bude teprve následovat. A pakliže nás opravdu čeká pravidelné střídání Světových pohárů a olympiád se všemi esy NHL, pak bezesporu vstupujeme do éry požehnané hojnosti.

"Podle toho, co jsem viděl kolem sebe, šla lidem z takového hokeje hlava kolem," uznal i kanadský kouč Jon Cooper. "Takhle to vypadá, když se nejlepší hráči planety ze všech sil snaží nejen o ofenzivní kousky, ale i o hity, o tvrdost, neústupnost. Netuším, jaká byla televizní sledovanost, čistě podle mého okolí to ovšem všechny chytlo."

K té sledovanosti - ne všechny statistiky jsou zatím k dispozici, třeba první utkání Cooperových krajanů s USA nicméně sledovalo téměř 15 procent veškeré kanadské populace. To je ohromné číslo! I utkání USA s Finskem přilákalo jen na stanici ESPN 1,55 milionu diváků.

A není se vlastně čemu divit, během těch dvou týdnů bylo co sledovat.

Nestárnoucího Sidneyho Crosbyho. Jeho setkání v jedné kabině s McDavidem a MacKinnonem. Bratrské řádění Matthewa a Bradyho Tkachuka. Brankářskou dokonalost Connora Hellebuycka, kterou ve finále ještě přebily zázračné zákroky Jordana Binningtona. Rivalitu Američanů s Kanaďany, vyšponovanou aktuální politickou situací. Ale i skandinávské hecování mezi Finy a Švédy, okořeněné hláškou Patrika Laineho, že ti první jsou staršími bratry druhých.

Nebyla to žádná nouzová náhražka Utkání hvězd. Tohle byla řež, na kterou se bude dlouho vzpomínat.

Už za rok se Crosby s McDavidem mohou proti Matthewsovi postavit znovu, tentokrát dostanou šanci je potrápit i David Pastrňák nebo Juraj Slafkovský, další slavné hokejové země. Neexistuje lepší možná pozvánka na olympiádu v Itálii, než právě skončené 4 Nations Face Off.

"Musíme to vyhrát i příště," nabádal MacKinnon.

Akce, která kolem něj právě končila, byla z mnoha ohledů skutečně velká. Ta pod olympijskými kruhy ji však má ještě překonat.